Dubaj - snadno a rychle - část 1

17. 05. 2015 20:40:41
Už v listopadu se nám podařilo koupit si levné letenky do Dubaje. Nevím už proč, ale vybral jsem z nabídky termínů květnový termín, asi i kvůli státnímu svátku, až pak jsem zjišťoval, že už tam bude asi dost teplo (kolem 40 °C).

Zamluvili jsme si i hotel, relativně levný a pěkný, nedaleko od letiště a hlavně u stanice metra. Pak se mi koncem února podařilo zlomit si kotník a po měsíční sádře jej zase alespoň částečně rozhýbat a rozchodit, a tak jsme vyrazili...

Den 1 - čtvrtek 7.5.2015

Přímý let z Prahy do Dubaje trval 6 hodin, s posunem času +2h jsme z Prahy letěli v 10:30 a na místě přistáli v 18:30 místního času. Letěli jsme s nízkonákladovou společností TravelService (SmartWings) Boeingem 737-800, byl plný asi jen z poloviny. (Až po návratu jsme zjistili, že náš zpáteční let byl předposlední před letním přerušením linky této společnosti na této trase, kde si konkurují s Emirates a FlyDubai, v dalších termínech už se vracely peníze.) Na rozdíl od jiných nízkonákladovek nám zde podávali dobrou večeři, svačinu a opakovaně pití.

Skoro celou dobu letu bylo zcela jasno, a tak bylo možné krásně si z jedenácti kilometrů prohlížet turecká jezera (např. největší jezero Van s průzračnou vodou) a hory, některé ještě zasněžené, jiné úžasně barevné. Zajímavé bylo také íránské jezero Urmia. Chvílemi kolem pěkně foukalo, dle informací na monitorech v letadle byla rychlost větru až 200 km/h, z toho 175 km/v zádech, a tak se rychlost letadla vůči zemi místo běžných 820 km/h chvílemi dostala až na 987 km/h.

Trasa letu se vyhnula Iráku a problematickým územím, kde řádí Islámský Stát, a vedla přes Irán a Perský záliv, kde se viditelnost zhoršila. Zahlédli jsme Iránský ostrov Sirri s naftovými vrty a rafinériemi.

Pak už jsme se v hnědavém oparu brzy ocitli nad Spojenými Arabskými Emiráty, konkrétně nad sousedním emirátem Sharjah, prolétli se kousek nad pouští a za chvíli přistáli na Dubajském mezinárodním letišti.

Úžasný pohled byl už při rolování na tamní Terminál 3, svého času největší budovu na světě, určený jen pro letadla společnosti Emirates (a později i Quantas). Letadla stojící u prstů terminálu nejsou žádní drobečkové, je možné zde pozorovat největší Airbusy a Boeingy včetně dvoupatrového A-380. Ale i Terminál 1 pro ostatní společnosti je velmi luxusní a hala s palmami a jezdícími chodníky vyrazí dech. Vše je plně klimatizované, a tak člověk nevnímá venkovní vedro. Tam byl vzduch nahnědlý písečným prachem a jen s obtížemi bylo v začínajícím soumraku možné zahlédnout špičku nejvyššího mrakodrapu světa Burj Khalifa.

Vystáli jsme asi hodinu na pasové odbavení v pestré mezinárodní společnosti, část lidí v evropském oblečení, někdo v indickém sárí, někdo v místních muslimských oblecích - muži v bílé "noční košili" dišdaše a červeném nebo bílém šátku a ženy v černé abáje či burce.

Rovnou z letiště jsme přešli klimatizovanými tunely na stanici metra, a popojeli tři stanice na "naši" stanici Al-Riga. Metro v Dubaji je velmi moderní (první část otevřeli 9.9.2009 v 9:09:09), plně automatizované (bez řidiče) a s maximálně pohodlnou jízdou. Je poměrně levné (jedna jízda dle počtu pásem v přepočtu 20-50 Kč), platí se odečítáním kreditů z předplacených karet. V metru jsou odděleny vagóny pro držitelé zlaté karty s dražším jízdným a též dva vagony pro ženy. Vhledem k tomu, že metro jezdí poměrně plné a společnost cestujících je v něm hodně mezinárodní, je to rozumné opatření. Vagony jsou uvnitř propojené a prostory jsou odděleny jen čárou na podlaze, je legrace dívat se, jak na jedné straně čáry visí po tyčích plný vagón mužů a vedle u žen je poměrně volno. Stanice metra jsou velmi luxusní a krásné, jak recepce luxusního hotelu, plně klimatizované. Platí zde mj. i přísně vyžadovaný zákaz žvýkaček. Většinu trasy mimo starší centrum (starší v Dubaji znamená tak 30-50 let) jede metro asi 4 metry nad zemí na pylonech a tak je to úžasná vyhlídková jízda, zejména když se dostanete do prvního nebo posledního vagonu, kde si díky absenci řidiče můžete užít pohled dopředu a jízdu jak po horské dráze.

Zajímavostí jsou české křišťálové lustry ve dvou stanicích, mj. i v Al Riga.

Až po východu z Al Rigy po osmé hodině večer, kdy už venku byla úplná tma, jsme naplno zjistili, jaké vedro a dusno je, odhadem přes 35 °C a všude ten těžký nahnědlý vzduch. Cestou jsme se stavili v non stop obchodu pod hotelem (ceny podobné jako u nás, voda 1,5 l za 10 Kč). Bez problému jsme se ubytovali v hotelu Delmon a před devátou jsme se ještě vyšli na chvíli projít. Popojeli jsme jednu stanici metrem na stanici Union, blíže do centra Deiry, a pak procházeli ulicemi plnými zářících obchodů. Cestou nás oslovovali místní naháněči, často v ruštině. Zaujaly nás i plně klimatizované zastávky autobusů. Na ulici se vznášela vůně koření ze stánků se shawarmou (totéž jako kebab či gyros, jen s jiným kořením). Chvíli jsme chodili sem tam, navštívili jsme moderní tržnici se stánky hlavně s místními oděvy, prošly uličky s obchody tematicky zaměřenými, například celá ulice jen s textilní galanterií, další s oděvy, všude byla venku spousta lidí, spíše Pákistánců a Indů nežli Arabů.

Asi v deset večer došli až ke Gold Souku, zastřešené ulici s více než 300 obchody se šperky a zlatem. Zde jsme si prohlédli přezdobené výlohy plné zlata a diamantů, někde nakoukli i dovnitř a pokračovali dále.

Na dalším tržišti už byly skoro všechny stánky zavřené, i tak byla procházka úzkými uličkami zajímavá.

Došli jsme až k zálivu Creek, kde bylo velmi živo, na obou březích osvícené domy, mrakodrapy a mešity, na hladině sem tam pluly nazdobené místní dřevěné lodi - dhauje upravené jako restaurace a spousta menších lodí a člunů. Hned před námi bylo jedno z přístavišť loděk abra, které slouží k převozu osob na druhý břeh a tak jsme se také se za úžasnou cenu 1 dirham (7 Kč) za osobu nechali převézt. Na dřevěnou loďku se postupně sejde asi 20 lidí různých národností, Indové, Pákistánci, Arabové, občas nějaký turista, posedají si na lavici ve středu lodi a když se loďka zaplní, jede se. Přívoz nejede nejkratší cestou, ale nabídne asi 10 minutovou jízdu po zálivu, během které probíhá výběr jízdného, drobné se posílají po lidech až dojdou k lodníkovi, sedícímu ve středu.

Na druhém břehu (Bur Dubaj) jsme se prošli k Heritage Village, napodobenině historické vesnice, překvapivě bez lidí, i v jediné restauraci už nebyl vůbec nikdo. Palác šejka Saeeda jsme asi nenašli a vrátili se zpět. V jediné otevřené restauraci na nábřeží jsme si dali kolu a něco menšího na zub, netušili jsme co, nakonec nám přinesli masové taštičky na salátu, vhledem k pozdní hodině asi ideální mňamka.

Kolem půlnoci jsme se nechali abrou převézt zpátky do Deiry a podél zálivu vyrazili pěšky k hotelu. Nejprve jsme procházeli podél obchodních lodí - dřevěných dhaují kotvících až ve čtyřech řadách, před kterými bylo na volném prostranství vyskládáno zboží k naložení nebo vyložení (převážně různé ledničky, klimatizace, pytle s textilem, ale asi spousta dalšího). Jen sem tam se objevil nějaký hlídač nebo námořník, ti na svých lodích i žijí.

Na dalším přístavišti převozních loděk (abra) se už většina převozníků pomalu ukládala k spánku, tak jak byli v košili se prostě natáhli na palubu své loďky.

Šli jsme i kolem radnice, vyzdobené portréty šejka a jeho otce a reklamou na Expo 2020, na které se celá Dubaj začíná chystat a které určitě zase současný stavební boom posílí. Před radnicí se místní mladíci pustili do fotbálku, o půlnoci je konečně už asi reálné se venku pohnout, vedro už není tak hrozné a vánek od vody trochu osvěžuje.

Dále se nad zálivem začínaly vypínat luxusnější budovy, jako třeba dvojice mrakodrapů Twin Towers (Rolex Tower, 63 pater, 247 m, 2010) pod kterou kotvily restaurační lodě a luxusní jachty, na upravených trávnících místy podřimovali Pákistánci. Na hotel jsme se dost uchození dotáhli až asi o půl druhé (tedy před půlnocí našeho času).

Pokračování zde - http://petrjelinek.blog.idnes.cz/c/462578/dubaj-snadno-a-rychle-cast-2.html

Autor: Petr Jelínek | neděle 17.5.2015 20:40 | karma článku: 6.68 | přečteno: 214x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Fotoblogy

Marek Trizuljak

Od prvního jarního dne k Velikonočním svátkům

Rovnodennost, první jarní den, úplněk a brzy poté velikonoční svátky. Obrazové dojmologie ... ... ...

28.3.2024 v 15:39 | Karma článku: 10.70 | Přečteno: 85 | Diskuse

Jaromír Šiša

Auto moto veteráni všude možně i jinde.

Třeba pod střechou velkých prostorných i malých útulných muzeí. Nebo na všech možných srazech, případně je potkáváme jen tak v prostoru. Pro svoji krásu a eleganci je obdivujeme a s úctou k těm, kteří jim vdechli nový živý život.

28.3.2024 v 10:03 | Karma článku: 33.66 | Přečteno: 1448 | Diskuse

Petr Široký

Jak jsem potkal brouky (Díl LXII. - Rokycany 12 - Jaro je tu)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

28.3.2024 v 8:42 | Karma článku: 14.22 | Přečteno: 128 | Diskuse

Martina Pazourová

Po dešti......

Nenapadá mě nic jiného, než text písně paní Judity Čeřovské.Foto Nikon D 70. Jo, a dalo to docela fušku :-)

25.3.2024 v 23:00 | Karma článku: 12.40 | Přečteno: 212 | Diskuse

Veronika Foglová

Květná neděle 2024

Uteklo to jako voda, a svatopostní doba nám vstoupila do své závěrečné fáze - Svatého týdne, po němž nadejdou Velikonoce.

24.3.2024 v 15:21 | Karma článku: 11.15 | Přečteno: 155 | Diskuse
Počet článků 39 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1160
Máme rádi přírodu, zvířata i techniku všeho druhu...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...